Zahájili jsme výstavu Intervaly přítomnosti

Výstava Intervaly přítomnosti je druhou zastávkou letošní dramaturgické linie Artia, která patří tématu odpovědnosti. Radka Vondrašová, event manager Artia, v úvodu večera přivítala hosty a připomněla, co stálo za vznikem výstavy: „Kateřina věděla, že se její život mění a hodně zrychlil, přesto přijala výzvu a vytvořila úžasná díla přímo pro tento prostor.“ Poděkovala rovněž manželům Komárkovým, jejichž vize a štědrost umožňují Artiu přibližovat umění a kulturu širší veřejnosti.

Kurátorka Anna Pulkertová přiblížila, jak jednotlivé části výstavy vybízejí diváka ke konkrétnímu pohybu a rozhodnutí: sochy tanečníků stojí na záměrně nízkém podstavci, aby se nestaly nedotknutelnými objekty na piedestalu, ale něčím, s čím lze být v těsné blízkosti, procházet kolem, interagovat. Velká plátna zase skrývají drobné výšivky uprostřed — kdo je chce přečíst, musí se přiblížit. „Ta výstava je o setkávání, o potkávání lidí, kteří buď procházejí, anebo se zastavují — v kontaktu s dalšími lidmi nebo s uměleckými díly,“ shrnula Pulkertová.

Kateřina Šťastná vysvětlila, proč ji Artium jako nevšední výstavní prostor zaujalo: „Vnímám ho jako takový kloub mezi dvěma budovami, který primárně neslouží pro zastavení — proudí jím obrovské množství lidí.“ Z toho napětí mezi průchodem a zastavením vyrostlo ústřední téma výstavy. Šťastná na něj navázala z předchozí brněnské výstavy, kde zkoumala, jak se graficky mění tvar prostoru mezi dvěma figurami v závislosti na jejich vzájemné pozici. „V rámci téhle výstavy jsem se zaměřila na potenciál toho setkávání. Přijde mi to jako nějaké rozhodnutí — kráčím z bodu A do bodu B a vlastně je to spektrum příležitostí, které se stanou nebo se nestanou,“ řekla. Na otázku, jak rozumí odpovědnosti v kontextu dramaturgické linie, odpověděla: „Uvědomit si potenciál těch příležitostí, které se stávají a nestávají. Ta schopnost zastavit se — a odpovědnost sama k sobě.“

Zvláštní místo ve výstavě zaujímá nejmenší dílo: drobná výšivka jiker, vystavená samostatně na panelu v rohu Artia. „Paradoxně je pro mě takovým ústředním obrazem,“ svěřila se Šťastná. „Jsou to jikry — zárodek, potenciál něčeho nenarozeného. Celá ta část je trochu jiná, taková klidná, možná o té samotě, protože potkávání vždycky vyžaduje i nějaký klid.“ Večer uzavřela poděkováním KKCG a celému instalačnímu týmu: „Moc si vážím té péče, kterou jste mi dali. Byla to krásná spolupráce.“