M. Moflár, F. Švehla - Anywhere Between Black and White
Barvy ale nejsou pouze každodenní součástí rozlišování, nýbrž stojí na nich i celá řada inovací a obecně pokrok civilizace. Například díky barvám lze očekávat výrazné zpřítomnění minulosti, poněvadž kolorování starých fotografií a videí se stává stále věrohodnějším a dostupnějším. A naopak takové satelitní termosnímky nebo postprodukovaná data Webbova teleskopu umožňují připravit se i na vzdálenou budoucnost.
Ryze barvám se rozhodla dlouhodobě věnovat i dvojice vystavujících umělců Martin Moflár a Filip Švehla. Oba jsou fascinováni odstíny natolik, že je oprošťují od vztahů k reálným věcem. Jsou tedy těmi malíři, kteří nechávají působivost barev vyznít v rytmech, plochách, křivkách a proporcích. Inspirace sice mají často společné (Mark Rothko, Barnet Newman, Elsworth Kelly), ale každý pracuje s barvami skrze jinou matérii a za jejich díly stojí dlouhodobě jiná východiska.
Martin Moflár ve svých velkoformátových plátnech komponuje dokonalou harmonii. Je známý svým přísným a metodickým tvůrčím procesem, v němž předem vytváří v přesných poměrech k větším obrazům menší barevné variace, ze kterých pak vybírá. Stejně tak pracuje s rozsáhlými barevnými vzorky a používá i velmi vzácné a těžko dostupné barvy ze syntetických i přírodních pigmentů, přičemž některé nemají v malířství za sebe zastoupení už několik staletí. Martin Moflár je navíc mnohdy používá ve zcela novém rozsahu a intenzitě. Rámy si rovněž vyrábí sám a řemeslnou zručnost promítá i do celkové jednoduchosti. Právě jeho preciznost napříč procesem a výsledná jednoduchost stojí za tím, že divák má před sebou cosi výjimečného, co jednak dává barvám až transcendentní působivost, onak vytváří v obraze jakýsi imanentní organický řád, v němž jednotlivé barevné plochy reagují na sebe, rozpínají se, stlačují se, respektive se tvarují dle liniemi nebo tvarem plátna naznačených sil.
Za to Filip Švehla vyniká svojí spontaneitou. Je zvyklý cestovat a přizpůsobovat se novým kulturám. Zajímá se o architekturu, prostor a urbánní prostředí, které následně abstrahuje do barevných „mozaiek“ a škál. Jeho rukopis je tedy vysoce proměnlivý podle toho, jestli strávil zrovna rok ve Valencii, dovolenou v Maroku nebo rezidenci v Miami či New Yorku. V případě této výstavy jeho díla záměrně dýchají jako okolní prosklený prostor. Jsou to vysoko zavěšené koláže z fólií, které promítají výsledný obraz za pomoci slunečního svitu na zem. Barva tu není nijak pigmenty zhmotněná, vyskytuje se ve své spektrální formě bez jasných hranic a trvání. Zjevuje se stejně náhle, jako mizí a dává vzpomenout, že člověk se pohybuje mezi barvami takřka neustále i když je zrovna nevidí, jelikož jsou součástí samotného světla, respektive elektromagnetického záření.
Kurátor výstavy: Jan Čejka
Martin Moflár (*1975) je slovenský umělec soustředěný na monumentální abstraktní malbu. Je známý minimalistickými obrazy s důrazem na hledání ideální harmonie mezi barvou, linií, velikostí a tvarem. Žije a tvoří v Košicích, kde studoval pod vedením prof. Rudolfa Sikory v ateliéru grafiky a experimentální tvorby na Fakultě umění Technické univerzity (1999–2005). Aktivně vystavuje od roku 2006. K významným výstavním projektům patří Protokompozície v Mestské galérii Rimavská Sobota (2006), Kontemplácia (s Evou Moflárovou) v Galérii mesta Bratislavy-Pálffyho palác (2010) nebo expozice Martin Moflár – Soft Lines ve Východoslovenské Galérii v Košiciach (2023). Účastnil se i řady skupinových výstav, např. projektu Artbanka Museum of Young Art, který v Praze pod záštitou GHMP představoval vybrané české a slovenské umělce mladé generace (2011 a 2012) nebo výstavy PING-PONG v Domě umenia v Bratislavě (2013). Martin Moflár rovněž dlouhodobě spolupracuje s americkou galerií Think+Feel Contemporary, která jej dvakrát představila na veletrhu SCOPE v Miami (2016 a 2017).
Filip Švehla (*1991) je český umělec, který se dlouhodobě věnuje malbě, instalaci a objektu. Zajímá ho rytmus, forma a souvislosti barevných vztahů, které mnohdy abstrahuje z reálných míst. Žije a tvoří v Praze, ale je pro něj charakteristické přizpůsobování se novým prostředím. Absolvoval letní Summeracademy v Benátkách (2017), rok po studiích strávil ve Valencii (2018), absolvoval stáž v Miami a opakovaně se vrací do New Yorku. Studijní stáž předtím absolvoval i na Hogeschool voor de Kunsten v nizozemském Utrechtu (2015). Studoval na Akademii výtvarných umění v Praze, kde prošel malířskými ateliéry prof. Jiřího Sopka (2011–16), Roberta Šalandy (2016–2017) a prof. Michaela Rittsteina (2014–15). Získal ateliérovou cenu AVU (2017), stal se finalistou Ceny nadace Josefa Hlávky (2017) a finalistou Ceny kritiky za mladou malbu (2021). I přes cestování je velmi výstavně aktivní. Za zmínku stojí zejména Armonico (s Jiřím Dolinski) v brněnské Galerii OFF/FORMÁT (2019), Dnes i zítra bude líp (s Davidem Minaříkem) v pražské Pragovce (2020) nebo Gesta prostoru (s Julií Kopovou) v pražském Curator Contemporary (2024).
